6. Biochemie

Odbočme trošku do jiné sféry lidského života a tím je strava. Znovu mi přijde zbytečné psát o benefitech zeleniny a ovoce. Chci zde spíše psát o červíkový v nás. Nevím jestli sis někdy uvědomil, že máš obrovitánského červa nataženého mezi ústy a řití. A tak jako ostatní červi i tento chce jíst. Když ho budeš krmit kvalitně bude zdravý a když bude zdravý budeš i ty.

,,Zdravá strava“

Peníze

Ok, to nevypadá jako problém, tak o co mi tady jde? Problém není náš červ, ale samotná „zdravá strava“. V dnešní době zdravá strava není ani tak o jídle jako o penězích. Sám to znáš koupíš si bagetu na pumpě za pár korun a sníš ji hned. Ve srovnání koupíš si zeleninu na trhu, maso u řezníka, pečivo u pekaře a tvá bageta za par korun se změní na bagetu za pár stovek korun a neješ hned, ale až za několik hodin, než si to nachystáš a na toto není vždy čas.

Kvalita

Problém však není pouze ekonomický (finanční) a časoví, ale jde i o kvalitu. Zamysli se, jak můžeš jíst zdravě, pokud je tvoje „zdravá strava“ pěstována na stovky tun, roste někde při cestě, s použitím postřiků z chemikálií, pěstovaná v půdě, která je již vyčerpaná, neboť jde dekády bez přestávky? Tím pádem má minimálně živin a tím pádem ani zelenina (v ní pěstovaná) nemá mnoho živin, což znamená, že pokud chceš „jíst zdravě“ tak jíš maximálně vlákninu, ale ty vitamíny a minerály zůstaly někde ztraceny. Kdyby to mám zkrátit řekl by jsem, že problém je průmyslová výroba potravin (kvantita na úkor kvality) (Dias a Reader 2011).

Maso

V tomto bodě nemohu neopomenout ani kuřecí prsa ve slevě z Lidlu. V podstatě jakékoli levné maso. Představ si na chvilku, že jsi to kuře. Narodíš se žiješ v kleci nemáš možnost se proběhnout ani si zazobat, co chceš. Tlačí do tebe neustále nějaké sračky, různé steroidy vidíš jako tvé rodiče, sourozence a celou rodinu zabíjejí nehoumanym způsobem. Už jen odpočítáváš dny kdy přijde řada na tebe. Celý tvůj slepičí život je jedno velké utrpení. Celé tvé utrpení/stres necháš ve svých obrovských stehnech, kterými se pak nakrmí nějaký člověk (což ušetřil). A teď si představ, jak to vystresované maso skončí ve tvém červíkovi. Víš, co jsi potom? Vystresovaný a ani nevíš proč. (Ericsson 2016)

Vraťme se, ale zpět k červíkovi. Tvůj červík (střevo) nejenže mění to krásně nastylované jídlo z restaurace na hnědé válečky (pokud člověk nemá smůlu a nečuká přes zadek), ale i z toho jídla vybírá, co potřebuješ a vyhodí, co nepotřebuješ. Ano, tvůj červík (pokud ho necháš) je dostatečně inteligentní na to, aby bez tvé kontroly dokázal rozhodnout, co je důležité a co ne.

Mikrobiom

Za jeho inteligencí se ukrývají miliardy a miliardy kamarádských bakterií, které dohromady tvoří střevní mikrobiom. Tyto bakterie má každý své vlastně. Každý má jiný poměr různých prospěšných popřípadě neprospěšných bakterií. Je vědecky dokázáno, že existuje propojení mezi střevním mikrobiomem jedoucím přímo do mozku(Carabotti a spol. 2015). To znamená, že existuje podvědomá obousměrná komunikace mezi těmito spřátelenými entitami.

Střevní bakterie

Jak je to možné? Střevní bakterie jsou velmi adaptabilní (přizpůsobivé) a, když budeme jíst hodně zeleniny budeme mít spoustu bakterií, které mají rádi zeleninu. Když však budeme jíst spoustu čokoládových kroasantů budeme mít spoustu bakterií, které mají rádi kroasanty. To znamená, že když vyhladneš (a je sporné zda jsi to ty nebo mikrobiom) tak bakterie ti poradí, co „potřebuješ“.

Když papáš hodně zeleniny vyberou si zeleninu a tebe napadne ,,hmm, dal bych si salát“. Když však své bakterie krmíš kroasanty, tak pokud vyhladneš budou chtít kroasant, a ty jsi chycen v pasti svých stereotypů a rychlých rozhodnutí.

To ve zkratce znamená, že pokud máš nějaké to kilečko nadváhy, ano je to i tvá chyba, ale nejsi v tom sám, protože tvůj červík plný bakterií má schopnost tě ovládnout na podvědomé úrovni, abys jim přes ústa posílal přesně to, co chce (otázka je jestli je to, i to, co potřebuješ). V konečném důsledku máme v sobě úkrytu moc tuto schopnost ovlivnit, uvědoměním si našeho stereotypu a následným rozhodnutím ,,Změním to!“

Konec ?

Na závěr, když to dáš celé dohromady 1. zelenina od cesty, 2. maso z vystresované slepice, 3. mikrobiom ptající si čokoládový kroasant. Zůstane ti jen zmatený a vystresovaný červík. A když toto všechno v sobě kombinuješ jsi nervóznější, vystresovanější, tvé emoce jsou schopny zabrat celé spektrum v průběhu několika minut, a to mnohdy jen proto, že jsi už pár hodin nejedl. Nakonec sedneš do auta a někoho přejdeš. Stojí to za to? Podle mě ne.

A to jsem nezmínil McDonald a jiné fastfoody. A ani nevzpomenu, protože je to zbytečná debata, kterou už každý zná.

7. Disharmonie v roli oběti

Problémy, které jsem dosud popsal jsou různé způsoby, které vytvářejí disharmonii (nerovnováhu) v těle. Aby si obnovil svou nerovnováhu, měl bys převzít odpovědnost za svá rozhodnutí. Co to znamená převzít zodpovědnost? Jak to, že jsem ji nepřevzal, když už platím daně. Problém je, že lidský život je složen z mnoha různých částí. V některých si zodpovědnost přebral v některých jsi ji delegoval a v jiných tě někdo ovládá a ty nemáš ani vědomost a, ani moc (zatím) s tím něco udělat.

Role oběti

S touto znalostí můžeš zaujmout dvě stanoviska. Jedním je, že něco s tím uděláš a druhým je, že se postavíš do role oběti. Role obědě je specifická role každého jednoho z nás, kterou zaujímáme v oblastech života, ve kterých se můžeme/chceme zbavit odpovědnosti za svá rozhodnutí. Já nejím hodně to červík ve mně, já nejdu běhat je pod mrakem, nejdu cvičit, protože nevím jak, já nemůžu cvičit, protože mě to, a to bolí…

Vnitřní konflikt

S rolí obědě přichází i daň, kterou platí mnohý. Protože s touto rolí přichází konflikt. To znamená, pokud mám nějaké to kilečko navíc, zaplatím si trenéra, a ten mě zhubne, samozřejmě po pár trénincích, už je zase něco v práci/s dětmi, co se musí řešit a já nemůžu přijít do fitka. A takto to pokračuje několik měsíců, což vytvoří vnitřní konflikt mezi rozhodnutím zhubnu a výsledkem nezhubl jsem (je to jen ilustrační příklad). Z takového konflitku se může po letech/měsících vyplavit na povrch deprese nebo nějaké autoimunitní onemocnění (crohnova nemoc, cukrovka, metabolický syndrom…).

Deprese a autoimunitní onemocnění

Deprese a autoimunitní onemocnění v dnešní době nabírají na obrátkách, mnohdy jsou jejich spouštěčem zrovna konflikty v nás, které bývají často pohřbeny pod náporem každodenních starostí. Mít depresi nebo nějaké onemocnění je sice smutné, avšak přináší to s sebou příležitost naučit se něco nového o sobě. Je to výzva, která ve větší či menší míře stojí před každým.

Závěr

Nebuď zklamaný, že nejsi dokonalý. Právě to je ta dokonalost. Buď rád, že jsi do*ebaný aspoň máš na čem pracovat. Je to práce ne na pár let, ale na celý život. Protože většinu lidí, co sleduji tak nežijí jen přežívají. A to je to, co bychom chtěli alespoň trošku změnit naším působením.

Literatura :

1. SONNENBURG, Justin a Erica SONNENBURG. Zdravá střeva: poznejte tajemství mikrobioty a získejte dlouhodobou kontrolu nad svou váhou, náladou a zdravím. Přeložil Filip DRLÍK. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2016. Fit & food. ISBN 978-80-7555-999-9.
2. Dias, J. S., & Ryder, E. J. (2011, February 28). World vegetable industry: Production, breeding, trends. Unknown.
3. Ericsson, M. (n.d.). Stress in chickens : Effects of domestication and early experience on behaviour and welfare.
4. Carabotti, M., Scirocco, A., Maselli, M. A., & Severi, C. (2015). The gut-brain axis: Interactions between enteric microbiota, central and enteric nervous systems. Annals of Gastroenterology, 28(2), 203–209.
5. VOJÁČEK, Jan. Umění být zdráv. V Brně: CPress, 2020. ISBN 978-80-264-3031-5.

instagram: @philipjerry
facebook: Philip Jerry Stráňavský
linkedin: Filip Stráňavský
twitter: JerryslavFilip