26 Zář

Spiral Line (SPL) – Spiralní Línie

  • By: ProSapiens
  • Blog
Spiral Line je svalová a fasciální linie obepínající tělo ve dvou spirálách, spojující hlavu, záda, ramena, boky a nohy, podporující stabilitu a pohyb.
Spiral Line přechází do Superficial Back Line od prstů na nohou k obočí jako brnění, které tvoří souvislou linii při narovnání kolen.

Spiral Line je svalová a fasciální linie, která obepíná tělo ve dvou protilehlých spirálách. Jedna spirála spojuje stranu lebky přes horní část zad a opačné rameno, prochází kolem žeber směrem dopředu a znovu se kříží na úrovni pupku, směřujíc k boku. Z boku přechází SPL podél přední strany stehna a přes lýtkovou část, poté pokračuje pod nohou a směřuje nahoru na zadní stranu k ischiím a k svalům erector spinae. SPL končí blízko místa, kde začala na lebce. Tímto způsobem tvoří komplexní síť, která propojuje různé části těla a hraje důležitou úlohu při udržování a podpoře pohybu.

Posturální funkce

Spiral Line (SPL) slouží k obalení těla do dvojité spirály, která pomáhá udržovat rovnováhu ve všech rovinách. SPL spojuje klenby nohou s pánevním úhlem a pomáhá nám při určování efektivního sledování kolen při chůzi. Když jsme v nerovnováze, SPL pomáhá vytvářet kompenzace a udržovat zkroucení, rotace a posuny v těle.

V závislosti na naší postavě a pohybových vzorcích se síla z nohou může pohybovat nahoru, po té samé straně nebo křížem na opačnou stranu těla, zejména při chůzi. SPL je také zapojen do mnoha dalších funkcí, spojuje se s dalšími liniemi v těle, a jeho dysfunkce může ovlivnit snadné fungování těchto dalších linií.

Protože většina lidí má dominantní ruku, nohu a oko, SPL zřídka je dokonale vyvážená ze strany na stranu, ale je schopna přizpůsobit se v rámci dostatečně širokých tolerancí. SPL je důležitým prvkem, který nám umožňuje udržovat stabilitu a pohyblivost těla.

Pohybová funkce

Spiral Line (SPL) se zaměřuje na tvorbu a umožňování šikmých spirálových a rotačních pohybů v těle. Pomáhá stabilizovat trup a nohy během excentrické a izometrické kontrakce, čímž brání sklánění do rotačního kolapsu. SPL je důležitá pro udržení stability a prevenci nepříznivých pohybových vzorců.

Spirální linie (SPL) prochází přes mnoho dalších linií, což znamená, že většina struktur zapojených do SPL je součástí i jiných linií. Některé svaly, jako je splenius capitis, tensor fasciae latae a fibularis (peroneální sval), jsou součástí Laterální linie. Rhomboidei budou detailněji popsáni v linii Deep Back Arm Line, biceps femoris a erector spinae jsou součástí Superficial Back Line a tibialis anterior a svaly břicha jsou součástí Superficial Front Line. Zde se zaměříme na další techniky, které jsou zaměřeny na oblasti, které jsou exkluzivní pro oblast Spirální linie.

Pohybová reciprocita

Reciprocita je zásadním aspektem pohybu ve Spiral Line. Když se vytvářejí rotační a torzní pohyby, SPL se natahuje a zapojuje. Zajímavým aspektem je reciproční vztah mezi oběma stranami linie, což se projevuje u pohybů, které fixují pánev a zároveň točí horní částí těla (např. chůze, běh a hod).

Pokud se například podíváme přes pravé rameno, horní levá SPL se natáhne, zatímco v koncentrické kontrakci se použije horní pravá SPL. Tento vzájemný vztah umožňuje plynulý pohyb a rovnováhu při torzních činnostech a pomáhá nám udržovat stabilitu a kontrolu v těle. Reciprocita je důležitým principem v SPL, který nám umožňuje efektivně využívat tuto pohybovou linii při různých aktivitách a sportovních činnostech.

Posturální kompenzační vzorce

SPL je spojena s několika běžnými posturálními kompenzačními vzorci, které zahrnují:

  1. pronaci/supinaci kotníku,
  2. rotaci kolena,
  3. rotaci pánve vůči nohám,
  4. rotaci žeber vůči pánvi,
  5. zvednuté nebo předně posunuté rameno a
  6. naklonění, posunutí nebo rotaci hlavy.

Tyto kompenzační vzorce mohou způsobit různé problémy a omezení v pohybu, a proto je důležité pracovat na jejich korekci a vyvážení SPL pro správnou funkci těla.

Spiral Line – hlava a hrudník 

Spirální linie (SPL) začíná na straně lebky, na boku nebo nad boční částí occipitální linie, na spojnici mezi tímto bodem a temporální kostí. Směřuje dolů a dovnitř k svalům splenius capitis. Na své cestě zahrnuje svaly splenius cervicis a přijímá spinální výběžky od C6 po T5.

Překřížené spinální výběžky a fascie spojují rhomboidei s lopatkou a serratus posterior superior s žebry, to vytváří mechanickou linii propojující strany těla od hlavy k ramenům.

Překřížením špiček spinálních výběžků se souvislým fasciálním listem zachycujeme rhomboideus major a minor na druhé straně této tkáně (menší mechanická linie vede od splenius k tenčímu serratus posterior superior, který je pod rhomboidei a připojuje se k žebřům jen laterálně od erectorů). Rhomboidei následně vedením přímého tahu spojují s vnitřní okrajem lopatky, spojují levou stranu lebky s pravou lopatkou a naopak.

SPL pokračuje v méně zřejmých, ale přesto velmi silných fasciálních spojeních se svalem serratus anterior, který se hluboce připojuje k lopatce. Při pitvě je spojení rhomboideů se serratus anterior silnější a „masivnější“ než spojení jakéhokoli svalu se samotnou lopatkou.

Rhomboidei se spojují se serratus anterior, jehož složité vlákna přecházejí pod ním a spojují střed lopatky s prvními devíti žebry, zajišťující spirální kontinuitu v SPL.

Rhomboidei se připojují k velké části serratus anterior, který je komplexní sval s mnoha směry vnitřních vláken. Dráha SPL, prochází pod dolní částí serratus anterior. Serratus anterior má svůj začátek v hluboké hraně vnitřního okraje lopatky a jeho úpony sahají na prvních devět žeber. Speciální úpony na 5. a 9. žebro poskytují spirální kontinuitu, kterou sledujeme v SPL.

Při pitvě je fasciální kontinuita mezi rhomboidei a serratus anterior velmi zřetelná. Kdybychom odstranili glenoidní (ramenní) část lopatky, abychom odhalili serratus anterior, jasně bychom viděli, že existuje jeden sval (nazývaný „m. rhombo-serratus“), kde vnitřní hrana lopatky je spojena s jeho fascií přibližně v polovině cesty od horních hrudních spinálních výběžků po laterální žebra. I když lopatka je oddělená od okolních tkání, spojení mezi rhomboidei a serratus anterior zůstává velmi silné.

,,Musculus rhombo-serratus“ – rhombo-serratus sling

Tato svalová kombinace se často projevuje mediálně, laterálně nebo stranově nerovnovážným postavením, které je možné manuálně upravit.

Rhomboidei se spojují se serratus anterior, jehož složité vlákna přecházejí pod ním a spojují střed lopatky s prvními devíti žebry.

Mediálně-laterální rozdíl:

  • Běžný vzor je, že rhomboidei jsou dlouhodobě zatíženi (locked long) a přetíženi, zatímco serratus je krátký a zatížený (locked short), což způsobuje, že lopatka je táhnutá směrem k páteř. Tento vzor se často vyskytuje u kulturistů a u těch, kteří mají tendenci k zakřivení páteře do předklonu. Terapeut se v těchto případech snaží prodloužit serratus a klient zapojuje rhomboidei.
  • Opačný vzor je méně častý, ale také ho můžeme pozorovat. Když rhomboidei mají krátké zablokování a serratus má dlouhé zablokování, lopatky mají tendenci držet se vysoko a blízko k hrudní páteři, což často souvisí s prodlouženou hrudní páteří.

Šikmí břišní svaly – Internal / External Obliques

Z dolního úponu svalu serratus anterior jasně vidíme, jak se tento sval propojuje s vnějším šikmým svalstvem břišním (external obliques). Vlákna vnějších šikmých svalů se prolínají s povrchovou aponeurózou břišní stěny, která pokračuje na linea alba, kde se spojují s protilehlými vlákny vnitřních šikmých svalů (internal obliques) na opačné straně.

Serratus anterior se propojuje s external obliques, jejichž vlákna se prolínají a vytvářejí spojení na linea alba, což přispívá k další „stanici“ na ASIS a vytváří variace v délce břišních svalů.

Tímto způsobem vytváříme další „stanici“ na ASIS (přední horní kyčelní hřeben) a občas odbočí na vedlejší kolej, nebo spíše na zákrutu. V oblasti břicha může být jedna skupina vnějších a vnitřních šikmých svalů (břišní svaly od žeber směrem k pánvi) zjevně kratší než druhá.

Točna: Anterior Superior Iliac Spine

SPL prochází přes anterior superior iliac spine (ASIS), kde si můžeme všimnout různých mechanických tahů z tohoto bodu. Můžeme to přirovnat k hodinám nebo kompasu, ale Tom Myers používá metaforu vlaků, takže tomuto místu říká točna (roundhouse).

ASIS funguje jako „točna“ pro směřování svalových sil.

Různé svaly a vazy připojené k ASIS působí různými směry. Například:

  1. vnitřní šikmý sval břicha (internal obliques) táhne ASIS nahoru a dovnitř, zatímco další vlákna tohoto svalu a také
  2. sval transversus abdominis táhnou dovnitř. Další svaly, jako
  3. sartorius a iliacus, připojené k ASIS, působí na koleno a stehno směrem dolů a dovnitř. Naopak
  4. tensor fasciae latae táhne dolů a ven na cestě k vnější straně kolena, zatímco
  5. gluteus medius táhne dolů a dozadu směrem k velkému trochanteru (výběžek stehenní kosti).

SPL je pod neustálým soubojem sil, které se snaží udržet rovnováhu přední části stehna ve vzpřímeném postoji i při chůzi. Pro dosažení této rovnováhy musíme zohlednit tři linie Anatomy Trains 1. Spiral Line, 2. Lateral Line, 3. Deep Front Line a mechanické propojení 4. Superficial Front Line. Hodnocení musí zahrnovat neustále se měnící tanec tahů vytvořených množstvím myofasciálních jednotek na každé nezávislé straně pánve.

Vzhledem k množství tahů a soutěžení o pozici ASIS není SPL vždy úspěšná v komunikaci mezi její horní a dolní částí. Proto často posuzujeme tyto dvě poloviny linií samostatně.

Spiral line – dolní končetiny

Spodní část Spiral Line (SPL) je složitý systém vláken, který začíná v oblasti boků, prochází přes střed končetiny až po klenbu nohy a následně se vrací zpět k bokům. Při sledování této cesty se snažíme dodržovat náš původní směr podle pravidel této linie.

Namísto náhlé změny směru na jiné pohybové linie, procházíme příčně přímo spojující vlákna svalu vnitřního šikmého svalu břicha (internal obliques) s tensor fasciae latae (TFL) na spodní straně ASIS a na iliakálním hřebeni.

Obrázek ukazuje spojení TFL s iliotibiálním traktem (ITT), které místo spojení s peroneálními svaly pokračuje rovně k tibialis anterior prostřednictvím silného fasciálního spojení.

Obrázek nám ukazuje, jak se TFL spojuje s předním okrajem iliotibiálního traktu (ITT), o čemž jsme mluvili v souvislosti s Lateral Line, který pokračuje dolů k laterálnímu kondylu holenní kosti. Avšak tentokrát se namísto spojení s peroneálními svaly rozhodujeme pokračovat rovně se silnějším fasciálním spojením, zejména mezi předním okrajem ITT a svalem tibialis anterior.

Chodidlo

Tibialis anterior je sval, který prochází dolů a dovnitř přes spodní část holenní kosti a připojuje se k kloubní kapsli mezi první klínovou kostí (cuneiform) a prvním metatarzálem. Z pohledu standardní anatomie bychom to mohli považovat za koncový bod Spiral Line.

Fasciální spojení mezi peroneus longus a tibialis anterior naznačuje jejich mechanickou kontinuitu.

Ale když se podíváme z druhé strany téže kloubní kapsle, objevíme přímé fasciální spojení mezi peroneus longus a rozdvojenou šlachou na téže kosti a kloubním pouzdře. To znamená, že mezi tibialis anterior a fibularis longus existuje vzájemná a mechanická kontinuita.

Toto spojení nám ukazuje, že svaly jsou vzájemně propojeny jako součást většího funkčního celku. Toto fasciální spojení můžeme snadno analyzovat, abychom udrželi kontinuitu tohoto „slingu“. Tento propojený systém nám ukazuje, jak svaly spolupracují a jsou součástí většího celku, což je důležité mít na paměti při analyzování pohybu a funkce těla.

,,Třmen“

Je zajímavé, že oba konce tohoto „slingu“ („praku“) – svaly tibialis anterior a fibularis longus – jsou umístěny vedle sebe na vnější straně chodidla. V Lateral Line, mezi těmito dvěma svaly existuje fasciální septum, což je jakýsi „oddělovač“ v tkáni.

Tibialis anterior a fibularis longus na vnější straně chodidla jsou odděleny fasciálním septem.

Při pohybu nohy směrem k pronaci často zjistíme, že tibialis anterior je v dlouhém zámku nebo excentricky zatížen, zatímco peroneus je v krátkém zámku. Toto je zajímavý aspekt reciprocity (vzájemného působení) těchto dvou svalů při pohybu nohy.

Poznámka: Dlouhý zámek vs. krátký zámek Je to vzájemný vztah mezi dvěma tkáněmi, kde jedna je laxní/volná – dlouhý zámek – a druhá je kontrahovaná stažená – krátký zámek.

Spiral line zezadu na noze

Když jsme jednou přešli na fibularis longus, snadno jsme mohli postoupit podél horního konce holeně fibuly, podobně jako jsme to dělali při zkoumání Lateral Line. Tentokrát jsme si zvolili jasnější cestu, která nás dovedla od horního konce fibuly k bicepsu femoris – svalovému komplexu na vnější straně stehna, známému také jako laterální hamstring. Dlouhá hlava bicepsu femoris nás provází až k ischiální tuberositě, což je výčnělek kosti sedacího svalu.

Spojení od tensora fasciae latae k biceps femoris přes nohu vytváří „švihadlový“ komplex obepínající nohu a kyčel.

Celý tento komplex, začínající od tensor fasciae latae přes iliotibiální trakt až po tibialis anterior a fibularis longus, až k bicepsu femoris, můžeme vnímat jako spojení, které se podobá „švihadlu“. Toto „švihadlo“ se pohybuje z boku přes klenbu dolů po přední a vnitřní části nohy, a potom zase zpět z klenby nahoru po zadní a vnější straně nohy až ke kyčli.

Čtvrtý hamstring?

Další důležitou, ač ne tak zřejmou, součástí hluboké svalové skupiny v oblasti hamstringů je krátká hlava bicepsu femoris. Tento svalový útvar, který se nachází hlouběji a prochází mezi bokem a kolenem, má své významné místo. Jeho spojení může v některých případech poskytnout vysvětlení pro problémy spojené se zkrácenými hamstringy a omezenou flexí v kyčelním kloubu.

Krátká hlava bicepsu femoris se spojuje s adduktorem magnus u linea aspera.

První ze zmíněných dvou osobáků je krátká hlava bicepsu femoris, která začíná na stejném místě na hlavičce fibuly jako dlouhá hlava a pokračuje nahoru femurem, kde se napojuje na část femuru známou jako „linea aspera.“ Zde vytváří fasciální spojitost se střední částí adduktoru magnus, dalšího svalu, který prochází pod zbytkem bicepsu femoris, aby se připojil na dolní části ischiálního ramene, přímo před úponem hamstringu.

Krátká hlava bicepsu femoris může být zatížena při příliš častém ohýbání kolena nebo při rotaci holenní kosti směrem ven. Naopak, adduktor magnus může přispívat k naklonění pánve dozadu nebo k omezení schopnosti kyčelního kloubu správně se ohýbat.

Zadní strana Spiral Line

Z hamstringů na straně těla vede kolej přes Superficial Back Line. Překračuje sakrotuberální vaz a sakrální fascii a připojuje se k erector spinae na druhé straně těla. Tento vztah může být různý v závislosti na konkrétním těle. Síly Spiral Line pokračují přes Superficial Back Line – přenášejí napětí přes tutéž stranu sakrální fascie k svalům na stejné straně páteře. Tyto vzory jsou spojeny s délkou nohou, nakloněním pánve a váhou nohou, a mohou se měnit při statických i dynamických pohybech.

Hamstringy se připojují přes Superficial Back Line k erector spinae.

Poslední úpon erectorů se přibližuje k začátku Spiral Line, která se nachází pod rhomboidei, svaly splenius capitis a cervicis, a připojuje se k occipitu. SPL končí na zadní straně occipitu, blízko místa začátku.

Spiral line ve zkratce

Tato linka vytváří spojení mezi stranami lebky přes záda a krk a pokračuje kolem břicha před bokem na téže straně těla. Poté klesá podél vnějšího stehna a kolena, prochází přes přední stranu holenní kosti a vytváří pás, který podporuje vnitřní klenbu nohy. Nakonec stoupá podél zad těla a znovu se připojuje k lebce uprostřed, kde vše začalo.

Literatura:

  1. Myers, T. W. (2013). Anatomy trains e-book: Myofascial meridians for manual and movement therapists. Elsevier Health Science
  2. Myers, T., & Earls, J. (2017, June 27). Fascial Release for Structural Balance, Revised Edition. North Atlantic Books.
  3. WILKE, Jan a KRAUSE, Frieder. Myofascial chains of the upper limb: A systematic review of anatomical studies. Online. Clinical Anatomy. 2019, roč. 32, č. 7, s. 934-940. ISSN 0897-3806. Dostupné z: https://doi.org/10.1002/ca.23424. [cit. 2024-03-18].
Posted in: Blog