Stejně jako želva, i my máme svůj pancíř, a tím je SBL. Je složená ze dvou částí: od prstů na nohou po kolena a od kolen po obočí, přičemž jedna je pravá a druhá je levá. Když narovnáme kolena, vytvoří se jedna souvislá linie integrované myofascie.

Funkce

1. Posturální – SBL je zde proto,

• aby ti podporovala tělo při vzpřímeném stoji a
• aby zabránila schoulení těla do klubíčka.

Jelikož tě má držet vzpřímeného, což je něco, co bys měl zvládat celý den, potřebuje dostatek vytrvalých, a tedy pomalých svalových vláken. Za miliony let evoluce si tělo vytvořilo „zkratky“ a některé svaly proměnilo na šlachy, jako je Achillova šlacha, hamstringy, sakrotuberální vaz, thorakolumbální fascie a erector spinae, a to vše až na vrchol okcipitálního (zátylkového) hřebene.

2. Pohybová

Jeden obrázek za tisíc slov. Narodili jsme se jako klubíčko. A postupným vývojem jsme klubíčko změnili na „záklon“. A proto funkcí SBL je extenze/vytažení a hyperextenze, kterou nejvíce potřebujeme pro vzpřímený stoj. Avšak aby to nebylo tak jednoduché, v koleni vytváří flexi/ohýbání.

SBL pomáhá při držení těla a tvoří pohyb v sagitální rovině (dopředu-dozadu). Mezi nejčastější posturální kompenzační vzory patří:

1. Omezení v kotníku (při dorziflexi)
2. Hyperextenze kolen („banánová kolena“)
3. Zkrácené hamstringy
4. Anteriorní posun pánevní kosti (posun pánve dopředu)
5. Hyperlordóza
6. Hyperextenze v krční páteři
7. Odpojení očí od svalů na zádech
8. … a další

SBL od prstů po patu

První stanice je na prstech nohou, odkud vede kolej, která jde podél chodidla – plantární fascie (PF). Fascie a svaly v této oblasti chodidla tvoří „tětivu“ – „bowstring“ = klenbu nohy. Tato tětiva pomáhá přiblížit dva konce k sobě, čímž napomáhá udržovat chodidlo ve správném nastavení.

Plantární fascie je zdrojem mnoha problémů, které se přes linii přenášejí do celého těla. Její omezení často souvisí se zkrácenými hamstringy, bederní lordózou a hyperextenzí krční páteře.

Patní výběžek je místo, kam se nám upínají svaly, avšak ne fascie. Proto například lidé, kteří běhají se ztuhlostí, nebo jiní, kteří z nějakého důvodu kladou opakující se napětí na plantární fascii, neustále tahají připojení plantární fascie na calcaneus (patní kost). Vzhledem k tomu, že tato fascie není skutečně připojena na calcaneus, ale spíše se prolíná s periostálním „plastickým obalem“ (okosticí), v některých případech je možné, že okostice se postupně vytáhne z paty, čímž se vytvoří prostor, jakýsi „stan“ mezi touto tkání a kostí.

Mezi většinou okostic a jejich přidružených kostí leží mnoho osteoblastů (bunky tvořící kosti). Tyto buňky neustále čistí a obnovují vnější povrch kosti. V originále tvoří a pokračují v opravování jejich přidružených kostí, přičemž osteoblasty jsou naprogramovány jednoduchým příkazem: vyplnit periosteum. Klienti, kteří vytvářejí opakované napětí v plantární fascii, pravděpodobně vytvoří plantární fasciitidu kdekoliv podél plantární strany, tedy vytvoří zánět nebo natržení. Pokud místo toho periosteum calcaneu ustoupí a odchýlí se od kosti, pak se osteoblasty dostanou do „stanu“ pod okosticí, čímž se vytvoří kostní výběžek. Samotný výběžek a proces tvorby je přirozený a není bolestivý. Bolest přichází, pokud výběžek zasáhne do senzorického nervu, jak to často způsobuje.“ – Tom Myers

Od paty po koleno

Fascie se nepřipojuje k patní kosti, ve skutečnosti se váže na kolagenový obal patní kosti. Pokud sledujeme fascie nad a pod patní kostí, můžeme si všimnout hrubého a souvislého pásu fascie, který od PF pokračuje do Achillovy šlachy.

Achillovka musí zvládnout obrovské množství napětí. Proto je připojena k okostici a fascii současně, podobně jako strom zakořeněný do země. Od tohoto místa vlak pokračuje nahoru a rozšiřuje se. Myofasciální struktury přecházejí od Achillovy šlachy do lýtkového svalu.

Čistě metaforicky můžeme říci, že pata je jako „jablko“, ale v kotníku. Úkolem paty je táhnout tkáně SBL dozadu, aby se vytvořilo správné napětí okolo zadní části nohy, které je nezbytné pro tvorbu pružné energie při chůzi nebo běhu. Další metaforou může být, že plantární fascie a Achillova šlachy tvoří tětivu a pata je jako šíp mezi nimi a při každém kroku se tento šíp vystřelí směrem dopředu.

Rychlíky a osobáky

K Achillově šlachě se připojují dva obří svaly:

• z hluboké vrstvy soleus a
• z povrchové vrstvy gastrocnemius

Pro připomenutí toho, co jsou „Rychlíky a osobáky“ = dvojkloubové a jednokloubové svaly. Osobáky jsou hlouběji v těle než rychlíky. Posturální polohu určují více osobáky než rychlíky, tj. tvé držení těla určují jednokloubové „krátké“ svaly.

Gastrocnemius má dvě hlavy a prochází přes kotníkový a kolenní kloub, a tím pádem má vliv na oba dva. Soleus prochází jen přes kotníkový kloub. Avšak jen Gastrocnemius je součástí SBL.

„Vykolejení“

Znovu pro připomenutí, vykolejení jsou výjimky anatomických vlaků, které se dají vysvětlit z hlediska užitečnosti pro měkké tkáně a jejich pohybovou práci. To znamená, že u nich platí anatomické vlaky, avšak jen za určitých podmínek.

V tomto případě se tato výjimka týká rozhraní mezi dvěma hlavami gastrocnemiu a šlachami tří hamstringů. Gastrocnemius se upíná na stehenní kost (femur) a hamstringy se upínají na kosti bérce – na tibii a fibulu. V praxi to znamená, že když se koleno ohýbá – když je ve flexi – spojení mezi oběma se vypne. A naopak, když se koleno narovná – když je v extenzi – hlavy gastrocnemia se natáhnou kolem šlach hamstringů a vzniká myofasciální kontinuita.

Ve skutečné praxi to můžeš pocítit, když se skláníš k zemi přes ohnutá kolena. Je to jednodušší, než když kolena propneš – narovnáš. Narovnáním vytvoříš spojení mezi lýtkovými svaly a hamstringy, což vytvoří mnohem větší napětí/natažení a tvůj předklon nemusí být tak hluboký. Jednoduše řečeno, ohyb kolen odpojí spodní část SBL od horní.

Od kolena po boky

Rotace v koleni může mnohokrát způsobit nepříjemné zranění. Tělo se jí proto snaží zabránit tím, že ji funkčně umožňuje jen když je koleno flexované (ohýbané), čímž se tkáně – šlachy, vazy, svaly – v okolí kolena napnou a tím ho zpevní. Je však dobré vědět, že vnitřní nebo vnější rotace v tibii (holenní kosti) vůči femuru (stehenní kosti) je běžnou posturální praxí. Příčin může být mnoho, např. rotace tibie může pocházet ze špatně fungujícího chodidla. Abychom mohli takovou rotaci opravit, musíme si říci více o svalech hamstringu.

Pokud chceme pokračovat v SBL, hamstringy nás od kolena přivedou na zadní stranu sedacích hrbolů – tuber ischiadicum. Hamstringy jsou v podstatě tři svaly: z vnitřní strany

1. semitendinosus, jde uprostřed (povrchověji)
2. semimembranosus, jde z vnitřní strany
3. biceps femoris, jde z vnější strany

Řekněme si však více o pohybových funkcích jednotlivých hamstringů. Hamstringy na vnitřní straně (semitendinosus a semimembranosus) tvoří vnitřní rotaci tibie (holenní kosti) jen když je koleno ohnuté/ve flexi. Vnější hamstring (biceps femoris) vytváří vnější rotaci celého bérce ale jen v případě rotace femuru (stehenní kosti) týmž směrem. Aby tyto dvě skupiny hamstringů mohly takto pracovat, musí být schopné fungovat samostatně. Tato samostatná funkce je důležitá při aktivitách a sportech, při kterých se boky hýbou ze strany na stranu, zatímco kolena jsou pod tlakem, jako např. při slalomovém lyžování. A ano, při pohybu dopředu, jako je běh nebo chůze, tato separace funkcí není nutná, protože tam i vnitřní i vnější hamstringy pracují v tandemu.

A zpět k řešení rotací bérce vůči femuru. Pokud je tibia rotována dovnitř, měli bychom se zaměřit na vnitřní stranu hamstringů (semitendinosus a semimembranosus) a naopak, pokud je tibia rotována ven, měli bychom naši pozornost věnovat vnější straně hamstringů (biceps femoris).

Od kyčlí po křížovou kost

Na rozdíl od svalů, fascie nemají svůj začátek ani konec, a proto skupina svalů hamstringů může s klidným svědomím pokračovat do sakrotuberózního vazu, kde se upíná na sakrum – křížovou kost.

Sacrum – křížová kost

Sacrum je velmi dobrým příkladem stanice v metafoře anatomických vlaků. Velmi silné a téměř kosti podobné spojení mezi sakrem a sedacími hrboly je naprosto nezbytné pro vzpřímené držení těla a celistvost pánve. Bez tohoto spojení by náš „ocas“ – kostrč, vyčníval bolestivě ven pokaždé, když bychom se předklonili. Sakrotuberální vaz je úplně přilepený na kosti a nemůže se výrazně posouvat ani nahoru ani dolů.

Jeho skutečná úloha spočívá v komunikaci prostřednictvím napětí mezi hamstringy a thorakolumbální/páteřní fascií a okolními vazy. Často se však stává, že je tato komunikace omezená, protože určité povrchové vrstvy fascií sakrotuberálního vazu se mohly slepit s fascií kůže. A stejně tak se někdy stává, že je tato oblast až příliš komunikativní, příliš volná, a v těchto případech je potřebná práce někde jinde na těle, aby se zachovala integrita v sakroiliakálním kloubu.

Od sakra po zátylek

Od sakrotuberálního vazu můžeme bez problémů pokračovat nahoru po erector spinae. Erector spinae prochází páteří od sakra (křížové kosti) k subokcipitální (zátylkové kosti) oblasti, přičemž obsahuje rychlíky:

1. longissimus a

2. iliocostalis, které překrývají hlubší osobáky

3. spinalis,

4. semispinalis a

5. multifidus. A nejhlubší vrstva osobáků

6. transversospinální skupina (rotatores) odhaluje základní vzory, které následují všechny erector spinae.

Subokcipitální svaly

Čím menší svaly na těle máš, tím větší vliv na tělo mají. A velmi dobrým příkladem jsou subokcipitální svaly. Tyto malé svaly na zátylku jsou ve své podstatě neuvěřitelně úžasné.

Ukázalo se, že subokcipitální svaly obsahují 36 svalových vřetének na gram svalové tkáně. Naproti tomu například gluteus maximus („zadek“) obsahuje 0,7 svalových vřetének na gram svalové tkáně. Rovněž obsahují vysoký počet receptorů napětí a jsou zapojeny do pohybů oka, čímž koordinují zbytek svalů na zádech. To znamená, že když se podíváš doprava, subokcipitální svaly se napnou určitým způsobem, čímž ovlivní velké svalové skupiny na zádech, protože je tu předpoklad, že se budeme chtít pohnout doprava.

Pokud mi nevěříš, chyť si své subokcipitální svaly tak, že si chytíš hlavu a palce přiložíš na tuto skupinu svalů, které jsou těsně pod lebkou. Zavři oči! A začni s nimi pohybovat ze strany na stranu, nahoru dolů a všimni si, jak se tyto svaly napínají různými způsoby podle toho, kam se pohybují oči. I když se hlava nepohybuje, tyto prastaré a primární svaly reagují na pohyb tvých očí. A zbylé zádové svaly „poslouchají“ tyto subokcipitální svaly a mají tendenci následovat jejich vedení.

Pokud jsi někdy zkoušel vyhodit kočku a sledoval, zda dopadne na všechny čtyři, pak za tuto schopnost do určité míry děkuje právě těmto malým svalům. Když se kočka ocitne ve vzduchu, používá své oči a vnitřní ucho pro horizontální orientaci hlavy. To dává určité napětí do těchto subokcipitálních svalů, které mozek čte z nesčetných receptorů tahu a poté reflexivně uspořádá zbytek zádových svalů tak, aby uspořádal celou páteř od krku dolů, takže nohy kočky jsou pod ní ještě předtím, než dopadne na zem.

Někdy mohou mít vliv i při poruchách vidění nebo čtení a u určitých problémů krku. Ačkoliv jsme ve vzpřímené poloze, náš vztah hlava – krk – horní záda funguje v podstatě stejným způsobem. Tak, jak používáš oči a zejména jak používáš krk, určuješ tónový vzor pro zbytek zádového svalstva. To hraje roli v mnoha posturálních vzorech, které vidíme každý den v naší praxi: uvolnění krku je často klíčem k řešení komplikovaných problémů mezi lopatkami, v dolní části zad a dokonce i v bocích.

Stažení krku a hlavy je součástí pocitu strachu. Většina zvířat reaguje na strach stažením hlavy a lidé nejsou výjimkou. Jelikož většina z nás se nedostane z dětství bez nějakého nevyřešeného strachu, tato retrakce, už jako zvyk, začíná před pohybem nebo jako posturální trvalý stav. Stává se součástí našeho pohybu jako společensky přijatelného, nepozorovaného, ale stále poškozeného stavu bytí. Takový zvyk, který je tak hluboký a tak dlouhý, není lehké vymýtit, ale není to nemožné!

Od zátylku přes skalp až po nadočnicový oblouk. I když se to nezdá, SBL pokračuje ve směru kolagenových vláken od occiputu přes skalp po nadočnicový oblouk.

Skalp sice není svalnatý, ale stále je v rámci fascie aktivní oblastí nejen pro SBL, ale i pro další linie. Skalp je konec několika dalších (longitudinálních) linií a terapeut si při prací s ním může s pacientem hrát jako se loutkou na provázku.

Fasciální upnutí erectorů na occiputu se snaží o převzetí moci nad hlavou, která potom u mnoha lidí směřuje dopředu – to je jeden z důvodů, proč psi a kočky tak zbožňují poškrábání za ušima. Proto při takovém problému, jako je hlava směřující dopředu, je důležité se zaměřit na:

1. přední povrchové a hluboké linie (Superficial Front a Deep Line),
2. korekci dýchání a
3. uvolnění těchto fasciálních upnutí v zadní části skalpu.

Jedním z důvodů, proč SBL končí na nadobličejových obloucích, je její evoluční původ. U bezčelistnaté ryby (Agnatha), která byla jedním z prvních obratlovců, končila těsně u očí. Spodní část očí a ústa byla definována samotnými měkkými tkáněmi. To bylo o miliony let později, než kostní struktura žaberních oblouků „migrovala“ do tváře, aby se vytvořily zygomatické, čelistní a mandibulární oblouky, které se nyní spojují se starodávným neurokranium, aby vytvořily naši známou lebku.

Jaké pohyby má za úlohu SBL ? 

Všeobecně mobilní a pohyblivá SBL umožňuje flexi trupu a beder s extenzí v kolenou a vytváří hyperextenzii trupu, flexi kolen a plantární flexi. Teda, všechny typy ohybů dopředu jsou cestou jako vystrečovat linii jako celek nebo jako izolované části, zatímco posturální hyperextenze je známkou hypertonu anebo zkrácení myofascie SBL. Extenzivní cvičení mohou zapojit SBL a retonizovat ji tam, kde je to potřeba.  

Literatura:

1. Myers, T. W. (2013). Anatomy trains e-book: Myofascial meridians for manual and movement therapists. Elsevier Health Science
2. Myers, T., & Earls, J. (2017, June 27). Fascial Release for Structural Balance, Revised Edition. North Atlantic Books.
3. WILKE, Jan a KRAUSE, Frieder. Myofascial chains of the upper limb: A systematic review of anatomical studies. Online. Clinical Anatomy. 2019, roč. 32, č. 7, s. 934-940. ISSN 0897-3806. Dostupné z: https://doi.org/10.1002/ca.23424. [cit. 2024-03-18].

instagram: @philipjerry
facebook: Philip Jerry Stráňavský
linkedin: Filip Stráňavský
twitter: JerryslavFilip